Každý má nějaké místo, které na něj působí magicky. Já jich mám opravdu mnoho. Seděl jsem například několik let ve věži Žofie na Konopišti, kde jsem žil doslova “zámecký život”. Studoval jsem filozofii – hlavně tu přírodní. Ta dnešnímu obyvatelstvu Země chybí. Z této věžičky, která má okna do nádvoří, snad v nejkouzelnější památce Františka Ferdinanda d’Esté, jsem prorazil se svým zbožím do celého světa.
I po takové době stále věřím tomu, že místa na nás mají obrovský vliv. A budu stále hledat další, ze kterých energie doslova srší! A vy ji můžete přijímat, a potom v klidu zhmotňovat do svých snů.
Stanice života, kde se čerpá energie. To mi šeptá historie
Pronikala ke mně síla z muzea Svatého Jiří i celá ta zámecká atmosféra. Byl to silný zářez do srdce mladého filozofa, který utekl ze Šumbarku, nejmladšího sídliště v zemi, které patřilo Havířovu. Ještě dnes cítím Konopiště v každé buňce těla. Slyším, jak mi pávi troubí, že si mám oddechnout od studia – byla to pro mne boží výpomoc. O procházkách v Růžových zahradách se ani nebudu zmiňovat.
Tehdy to bylo Konopiště, čemu vděčím svému citu pro marketing a business. A nejen tomuto zámku, ale také o pár kilometrů vzdálenému kostelu Chvojen, který je podle mě nejvíce magickým místem v zemi na plnění přání.
Tato místa do mě vkládala tvůrčí energii, která vše, co stálo v cestě, porážela. Dle mého subjektivního názoru je energičtější Chvojen, než třeba Vyšehrad v Praze. Zajeďte si sednout na lavičku před kostel Chvojen, ať cítíte sami.
Pak to ještě v mém životě rozhodně byl ostrov Es Vedra na Ibize. Tam jsem býval velmi přesný s myšlenkami a studoval jsem detail hmoty. Hvězdy mi svítily na mé pole představivosti tak jasně, jak nikde jinde. Na Ibize se energie rozpínala všude.
A protože se myšlenky rády zhmotňují, díky všudypřítomné energii jsem lehce měnil své sny na realitu. Tunil jsem ji. Přečtěte si, co o Ibize pronášel Nostradamus a lépe mi porozumíte.
Česko bude nějakou dobu místem, které je zamračené. Nenechte se tím ovlivnit
Když jsem se vrátil z Ibizy do Česka něco vyřešit okolo konopí, energie byla velmi napjatá. Tehdy zasáhla společnost korona. Touha měnit dějiny jakoby vyprchala a to i v době, kdy mě premiér Andrej Babiš chtěl pověřit obrovským úkolem pro české lékařství. Tam jsem viděl svůj největší přínos bytí, byl to úkol spíše pro Hippokratese. Covid-19 zastavil mnoho motivovaných kreativců a málem i mě. Onemocněl jsem čtyřikrát. Slábl jsem. A až vitamínové infuze mi trochu pomohly. Ty si můžete prohlédnout na www.infuzepomaha.cz
Kreativita se může na chviličku vzdálit každému. Když ale dostanete chuť tvořit, vrátí se odpočatá a v plné síle, věřte mi!
Vytvořil jsem s kamarády skvělé koncepty. Otevřeli jsme infuzní centra s vitamíny na počest zdraví, které mi pomáhaly získat zpátky. Starali jsme se o pacienty s postcovidovým syndromem, pomáhal jsem značkám růst. Vše fungovalo, ale chyběla mi činorodost, která se objevila pouze, když jsem seděl ve věži Žofie.
Konopiště je místem první veřejné exhibice konopí, nebo chceme-li bylo první konopnou lékárnou na planetě. Než na kopci postavili slavný zámek, pěstovalo se tam konopí, proto ten působivý název Konopiště.
Napojení se na zdroj všech informací
Myslel jsem, že výše zmíněná místa nic nepřekoná. Jsem zamilovaný student do marketingu a filozofie a potřebuji klid s jistým (jak říkával Nikola Tesla) napojením se na “Zdroj všech informací”.
A protože v takových lokalitách mnohdy zažijete “prozření”, proto mě to k nim táhne. Maluji si mapu energetických zářičů, které fungují. Ať tomu věříte, nebo ne. Když se odevzdáte a nepochybujete, vše přijde. Hmotu tvoří sny, ne nejistota.
Postavte se na start a začněte svatojakubskou, potřebujete-li něco důležitého rozhodnout
Lépe se přemýšlí na místech, kde hledají odpovědi i jiní. Jakoby tam zdroj informací nechal i něco pro jiné poutníky, až se budou ptát na stejnou nebo velmi podobnou otázku. Informace, které vítr nerozfouká, podobně, jak to dělá s listím. Říkám tomu cesta, která vás připojí na neviditelný kabel a vy jste na něj napojení až před katedrálu v Santiago de Compostela.
Tam vaše poutní cesta končí. A jak říkám plný radosti, těsně před katedrálou zjistíte, proč jste ji šli. A začne vás to zase v životě bavit! Vše, co potřebujete vědět, tam dostanete. A mě baví dostávat od těch nejvyšších různé rady, úkoly a etické pravdy.
Proto jsem šel za rok 3x Camino de la Costa Portugues. Už mě tam i poznávají jako pilného pátrače po informacích. Miluji Galicii stejně jako celé Španělsko. To už bude s mým životem navždy spjato.
Náhody neexistují. To jen zaneřáděná mysl nám neukazuje pravé obrazy smyslu života, jak se jich chopit a jak držet
Filozofii dnes studuji převážně tu stoickou, a tak se o náhodách spíše nechci bavit. A už vůbec ne o stoicismu. Žili tu lepší vypravěči: Seneca nebo Epiktétos a něco málo se dochovalo od zakladatele školy Zénóna z Kitia.
Osobně se držím nyní v ústraní. Jsem sám se sebou a svými informacemi se nechávám prorůstat. Svatojakubská vám dá prostor nad sebou hluboce přemýšlet. Kapličky na vás biblicky hovoří a vy se opravdu někomu začnete zpovídat. Najdete se. Poučení, které mám a tak těžko jsem jich nabyl (knihy, zkušenosti, zajímavosti), za pár chvil vyprchají. Stejně jako život je krátký, je krátká i svatojakubská cesta. Vyprchává motivace, vizualizace a někdy i chuť tvořit.
I proto jsem se na Camino vydal poprvé motivovaný, několik dní po dočtení díla “Dopisy psané stoikem” od Luciuse Annandeuse Senecy. Chtěl jsem ještě chvilku žít příběh Lucilia, na kterého hovoří ta nejmoudřejší filozofie. Na svou první pouť jsem si vzal dílo, které mi bude pomáhat od bolestí od Marca Aurelia “Hovory psané sobě.” Ty jsem si také pouštěl do sluchátek, když už i ticho bylo neúnosné. Doprovázel mě tehdy lékař, a tak jsme často probírali medicínu.
Na druhou cestu jsem si vzal knihu “Kdo jsme” od pana Karla Kostky Cubecy s nejvyšším IQ. Navíc jsem šel s Jiřím Procházkou, kterého nemusím českému publiku představovat. Doprovázel jsem na ní zároveň i svou přítelkyni. Chudák, málem padla před Padrónem. Tehdy jsem si uvědomil, že nesmím druhé táhnout do svých nebezpečí. Nakonec si odpočinula, napila se a odpustila mi mou rychlost, kterou jsem na čtyřicátém kilometru během rozpáleného léta hodlal držet.
Na třetí cestě, kterou jsem ušel teprve před pár dny, už jsem si táhnul v batohu Bibli a pouť šel úplně sám. Doporučuji jít sám! Tehdy jsem zjistil, že to nejkrásnější na vás čeká, když zabloudíte. Nebo tomu můžeme říkat, dojít si pro informaci? To nechám na každém z vás.
Cesta do Santiaga vás tmelí a učí, že když jste zapomněli na těžkou minulost svých blízkých, hned si na ně vzpomenete a budete lepšími lidmi, než jste byli. Také si uvědomíte, že za vše na světě si můžete sami. Každý den máte možnost začít znovu a klidně s prázdným batohem. Tu nejdůležitější pomůcku k životu máte s sebou – svůj dech.
Stejně jako vaše první láska se už nevrátí zbytečné chtíče včerejší. Zbytečnosti opustí vaši přítomnost. Jste tu jen vy. Zítra možná nikdy nenastane, a pokud ano, bude to kouzelné. Je to zázrak, budete ho žít. Cesta je cíl, celý vesmír nám ukazuje, že pohyb je znamení k dokonalému životu. Ti, kteří se nehýbou, ho už od pohledu žijí nepohodlný a nudný.
Moji drazí čtenáři a kamarádi, dovolte, abych vás vyzval k prvnímu kroku, který započnete na Camino de Santiago. Já chodím rád z Porta. Věřte, že poutní cesta vám splní všechny sny, které jste ani netušili, že jednou budete žít.
Usmívejte se a celý svět se bude smát s vámi. Napište mi prosím na info@jiristabla.cz, co se vám po cestě do Santiaga de Compostela v životě změnilo. Těším se na vaše příběhy ze svatojakubské.
Buen camino!
