Proč jsem se stal veganem?
Mnoho lidí se mě ptá, proč jsem se stal veganem. Je o mně známo, že mám rád bojové sporty a disciplíny, které podle některých mohou dělat jen silní lidé, kteří konzumují maso. Vždy, když se mě lidé ptají, proč to dělám, tak se na ně podívám a přemýšlím, jak začít. Dnes to zkusím pro čtenáře nějak jednoduše a komplexně. Řeknu vám, co mě přimělo k veganství. Cílem tohoto článku není vás nějak zahltit etickými radami nebo vás snad přemlouvat ať jste jiní, zkusím vám napsat, jak jsem to měl já. Být vegan je obrovská životní výzva ale i změna, tak začnu úplně od začátku.
Konopí a nemoc
Jsem konopný aktivista, který stál s nemocnými lidmi mnoho let proti nesmyslnému zákazu konopné rostliny pacientům. Dnes se ukazuje, že naše práce měla smysl a posunuli jsme konopí blíže k nemocným. Jsem za to na celou naši skupinu hrdý a děkuju jim. To, že jsem se stal veganem, mělo počátky právě při mé cestě léčení lidí, které postihla rakovina nebo epilepsie, konopím. Nevím, jestli jste někdy čelili dotazům nemocných, kteří ve vás viděli Hippokrata moderní doby, ale je to těžký úkol, vlastně ten nejtěžší životní úkol, který zatím stále plním a na své cestě se zlepšuji.
Jednoho dne mi zazvonil telefon.
Žil jsem tehdy na Praze 7 a tak nějak se etabloval do role podnikatele s konopím. První novinové články, které o konopí vycházely, jsem připravoval s týmem profíků na PR a s tehdejší přítelkyní Hankou. V novinách se začalo psát, že umím lidem pomoci konopím. Ani netušíte, jak moc jsem si tehdy naběhl. Z každého koutu země se mi začaly ozývat desítky lidí, aby se mnou třeba jen prohodily řeč. Navštěvovali mě a prosili, ať jim seženu konopí, ovšem ne to konvenční, ale to lékařské známé jako medikální. Ze začátku jsem lidem chtěl sehnat Fénixovy slzy a měl jsem i zdroj, jenomže po první nezdařilé akci, kdy pacient pár minut před smrtí zaplatil Jindřichu Bayerovi 100 tisíc za výtažek a Bayer ho snědl a vysmál se mi, jsem se na to raději rychle vybodl. Podobný případ jsem měl i s Bushkou, smutnou paní, která dle médií chtěla údajně jen léčit (moc smutný dojemný příběh, na který mnoho lidí naletělo). Omyl. Je to obyčejná stará baba Jaga, která, stejně jako Bayer, jen lidi využívala. Výtažky, které měla vyrobit a za které jí zaplatili, buď snědla nebo prodala jinde. Bušce jsem tehdy platil za těžce vydělané peníze elektřinu a nosil kočkám konzervy žrádla, aby měla, chudák paní, jak přežít. Byl jsem vůl jako mnoho dalších, kteří jí tehdy pomáhali, jen aby se dozvěděli, jak konopí dokáže léčit. Postupem času jsem tento čin označil za nejhůře investované peníze v konopném rozvoji. A tak jsem se rozhodl, že půjdu cestou sám, bez těch, kteří nabízejí nelegální možnosti léčby a jen využívají lidi pro svůj vlastní zisk a závislosti. S lidmi, s kterými jsem trávil volný čas, jsem řešil vždy prvně stravu. Byl jsem motivovaný ze sportů, jak jíst lépe než klasicky řízená domácnost. Od malička mě bavil zdravý životní styl a hlavně strava, která je pestrá a něčím vyniká. Mnoha lidem se ulevilo, když jsem jim poradil, jak se lépe stravovat, a vše šlo celkem hladce. Ke konzumaci si koupili konopné semínko a začali o jídle přemýšlet. Jednou v pátek, těsně před mým hudebním vystoupením, jsem po telefonátu zoufalého otce musel jet do Kladna, abych se podíval na jeho syna s rakovinou. Nebyl jsem lékař, a tak mě tato práce velice znepokojovala. Tenkrát jsem vůbec nevěděl, co těm lidem odpovědět, neměl jsem ani to, co žádali – lékařskou marihuanu.
Když jsem přijel do Kladna, abych prohodil řeč s mladým chlapcem, kterému bylo 21 let, viděl jsem, že chlapec má všechno. Měli cukrárnu a auta, které si přeje snad každý, materiálním světem pohlcený, člověk. Přišel jsem nahoru k jeho posteli, na kterou ho mohl dovézt pouze mechanický výtah, který musel stát statisíce. Myslím, že by ty materiální věci tehdy vyměnili za zdraví svého syna. Rozhlížel jsem se dokola a zeptal se ho: „Víš, za co to máš?“ Tuto otázku jsem pokládal všem, naučila mě to etikoterapie. Podíval se na mě a řekl: „Ano, byl jsem zlý k ženám.“ Teď, když píšu tyto řádky, je mi hrozně. Je to už osm let a ještě teď slyším, jak mi to říká. Odpověděl jsem, že jsem taky někdy zlý k ženám a nemyslím si, že to bude tím. Podíval se na mě smutně a odpověděl mi: „Jirko, byl jsem opravdu moc zlý k ženám.“ Pak jsme si spolu dlouho povídali, možná 4 hodiny o ženách a o muzice, inspirovalo ho, že jsem i DJ. Kouřili jsme spolu trávu, zahodil jsem mu cigarety do koše a bavili se o jeho těle, které bylo celé poseto rakovinou. Nikdy bych neřekl, co se bude dít za pár hodin. Když jsem od chlapce odjel s tím, že mu pomůžu, tak jsem začal shánět Fénixovy slzy. Nesehnal jsem je a dnes vím proč. Už to nebylo nutné. Pozor!!! Dnes nejsem fanda Fénixových slz!!! V neděli, jen pár hodin po mé návštěvě, mi volal jeho tatínek, že už nemusím jezdit, že náš mladý pacient před pár hodinami umřel. Myslím si, že to bylo poprvé, kdy mě moje holka viděla brečet. Vyčítal jsem si, že jsem to mohl udělat jinak (dnes vím, že nemohl) a šel jsem se do Kuřátka na Letné opít. Opíjel jsem se, dokud to šlo, a vyčítal si, do čeho jsem se to pustil. Nemohl jsem zastavit slzy, nějak jsem cítil, že jsem byl vyslán vyšší silou, abych pomohl tomu chlapci, a zvoral jsem to. Prostě už to nešlo. Jak se říká, že vše je k něčemu dobré, tak i tato situace mě někam dostala. Když jsem ve velmi podnapilém stavu opouštěl Kuřátko a vydal se domů za svou dívkou, před dveřmi jsem našel zabalenou knihu s názvem Enzymy. Do té doby jsem nikdy nic ze země nezvedl. Červená, zabalená kniha před vchodovými dveřmi? Četl jsem kdysi o znameních, které jsou všude okolo nás. Ohnul jsem se pro ni a vzal si ji domů.
Kniha, která změnila mě a já následně tisíce lidí ve stravování.
Když jsem přišel domů, knihu jsem otevřel a jedním dechem ji přečetl. Nebyla nějak extra náročná. Jako bych ty termíny chápal, dokonce bych řekl, že jsem ji, až na jednu výjimku, sám psal. Autor v knize popisoval složitý systém, kterým vše vniká do našeho krevního řečiště a to pak ovlivňuje veškeré pochody v těle. Ten systém se nazývá gastrointestinální a když jsem objevil střevní stěny a enzymy s kyselinou solnou, začalo mi to dávat smysl. Tělo, které je zaneřáděno cizími látkami, které do něj nepatří, se vlastně brání, nebo to vzdá a je průser. Dostal jsem se do světa enzymů a gastrointestinálního systému náhodou a netušil jsem, že mě to tak bude bavit. Ze školy jsem si, možná díky kolovému nápoji, pamatoval pepsin. Podobně jako Da Vinci jsem se rozhodl studovat tělo, i když na to nemám žádné vzdělání. Taky na co by mi v mém oboru, který je zcela nový, bylo? Koupil jsem si několik vstupenek na výstavu Human Body, kde byla konzervována lidská těla, a trávil tam hodiny. Měl jsem blok, do kterého jsem si vše zapisoval a kreslil. Viděl jsem to, co určitě okouzlilo i Leonarda, viděl jsem dokonalou stavebnici hmoty, které se říká tkáň a vytaženou centrální soustavu nebo právě celý gastrointestinální svět. Jednou jsem si chtěl tyto panáky dokonce koupit domů, ale nešlo to a i kdyby ano, tak by se mi odstěhovala Hanka, která nechtěla žít vedle mrtvol. Pro mě to nebyly mrtvoly, ale schránka a obal bez duše. Vím, někteří si řeknou, že jsem blázen, ale to si můžu říci i já, když koukám na houbaře. Taky hledají úspěch a sem tam na něco natrefí.
Přišel jsem domů za přítelkyní a začal s ní probírat stravu. Hanka byla žena, která mi ve všem pomáhala. I když viděla, že jsem blázen, vše to dávala se mnou, měli jsme opravdu nádherný vztah, který byl mnoho let příkladem úspěchu i v médiích. Začali jsme studovat vegetariány a zjišťovat, že jsou mnohem méně nemocní a mají se skvěle. Začali jsme dělat první kroky k lepšímu, ale spíše proto, abychom si vyčistili masem zaneřáděné tělo. Během pár týdnů jsme se stali vegetariány.
Z vegetariánů vegany
Více než měsíc jsme se snažili dodržovat vegetariánsky zvolenou stravu, trochu nám i hráblo, a tak jsme si někde potají kousli třeba do párku v rohlíku a nějak se tím úplně nezabírali a nestyděli se za to. S knihou Enzymy se mi otevřel nový obor, kupoval jsem a četl knihy od lidí jako Hiromi Shinya a jeho Enzymy – Klíče ke zdraví a zajímal se o lidské zdraví. Dával jsem si 1+1 dohromady. Po nějaké době jsem se rozhodl, že nejsem tele, abych konzumoval mléko od krávy a nejsem nic z toho, co jsem si myslel, že jsem. Knihy od Steva Jobse, které mě tehdy motivovaly, mě dostaly na dráhu vegana. Lidé dnes ani netuší, že všichni velcí, kteří po sobě něco lidstvu zanechali, byli vegetariáni nebo vegani. I slovo vegan je moderní, a tak nemůžeme přesně říct, jestli třeba nekonzumovali med nebo vejce. Můj veganský život začal tehdy, kdy EU schválila povolené množství hnisu na litr mléka (tehdy to bylo jedno kapátko na litr a firmy to porušovaly). Nechtěl jsem pít nejen kojící tekutinu pro mnohem většího živočicha, nechtěl jsem ani konzumovat hnis. Kdybych si dal tu práci a začal zkoumat mléčný průmysl nyní, myslím, že bych byl zase jen vytočený a zvedl by se mi žaludek. Naštěstí jsou mléko a mléčné výrobky minulostí. Hanka se rozhodla přejít na veganství až měsíc po mně. Když jsme usínali a povídali si, cítil jsem z její pusy rybu, konkrétně makrelu, ještě teď si to pamatuji velice dobře. Řekl jsem, že se omlouvám, ale musím se otočit, protože smrdí jak vezírek na ryby. Hanka se urazila a šla spát. Ráno se probudila a já měl vedle sebe ženu, která není jako každá tuctová, měl jsem vedle sebe veganku. Začali jsme žít nádherný život s láskou k sobě a ke zvířatům. S naší značkou jsme během krátké doby obsadili svět a byli nejšťastnější dvojice, která chce pomáhat nemocným. Stálo nám to za to. Dnes jsme sice od sebe, protože jsem neustál její nové směry v astrálním světě a energie šly jinudy, ale jsme na sebe nesmírně hrdí a i když jsme se od rozchodu neviděli, sdílíme naše úspěchy dál. Je pravda, že když se dva lidé milují, ještě to neznamená, že musí být spolu. Máme větší cíle, než si vyměňovat názory o vesmíru. Díky vegan životní filozofii jsme už mnohokrát zachránili těžce nemocné pacienty a postavili je na nohy. Vyhnuli jsme se nebezpečnému trestnímu stíhání, které nám hrozilo za marihuanu. Co je ovšem nejdůležitější, ovlivnili jsme český internet v odborných článcích na téma strava. Stejně jako konopí i vegan životní filozofii jsme se rozhodli podpořit finančně, a tak jsme začali financovat články do médií s hashtagem vegan. Myslím, že jsme byli první, kteří psali tiskové zprávy, aby se lidé zaměřili na příští hodiny svého života v oblasti té nejdůležitější lidské činnosti, kterou je stravování. Přeji všem, ať se mají na své cestě na pozoru, nikdy nevíte, co budete zítra řešit. Jak vždy říkám, když končím nějaké odborné přednášky na téma úspěch: „Třeba to, co jsem vám nyní řekl, není pravda. Ale co když ano?!“ Za mě je veganství kabel k připojení se na zdroj, na který se připojoval a hovořil o něm Nikola Tesla. Ano, je pravda, že na jeho původ nikdy nepřišel, ale to neznamená, že na něj nepřišel.
Děkuji, že jste mě přemluvili, ať začnu psát blog na toto téma a budu rád, když mi řeknete, co přesně chcete dále vědět. Usmějte se na přírodu a běžte o krok dále. Klidně sami. Nebojte, všichni vás doženou. Ano, budete za blázny a sektáře, podle některých budete podvyživení a sluníčkáři, budete toho za život ještě moc, tak vyzkoušejte i tuto cestu. Já osobně o ní říkám, že je tou nejúžasnější, po které jsem se rozhodl kráčet. Když jsem chodil k nemocným, vždy jsem se od nich dozvěděl jednu životně důležitou radu. Byla těsně před smrtí. Téměř každý z nich řekl: „Co to té naší matičce přírodě děláme?“ Rozhodl jsem se být s přírodou a ať si každý říká, co chce. To my na konci života budeme vzpomínat, co jsme vraceli nebo co jsme v přírodě ničili.
Jiří Stabla
