Proč jsem na sociálních sítích drzý?
To nejste Vy, pane Stablo, měl jsem Vás za úplně jiného člověka. Tuto větu slýchávám pořád a denně. Baví mě. Zajímalo by mě, zda někdo z těch lidí, když potká například Macháčka, si myslí, že je to ten stejný člověk ze Samotářů, který věří, že v Thajsku dealují drogy opice, no přece giboni.
Pokud se podíváte na dnešní influencery, zjistíte, že mají vlastní komunitu lidí, která je sleduje z nějakého důvodu. Dnes si lidé, kteří se rozhodli prosadit se na internetu, vyberou niche, které jim vyhovuje nejvíce a pustí se do práce. Kdysi jsem slyšel skvělý názor, že pokud vaše sociální sítě někoho neserou, tak děláte něco špatně. A je to tak. Pokud si myslíte, že se mýlím, tak ještě poukážu na McGregora a americkou soutěž UFC. Nebýt jednoho doslova uřvaného irského hocha, mnoho z vás by ani nevědělo, co to MMA je. Dokonce to podal tak skvěle, že jste neměli čas tento sport kvůli násilí odsoudit. Byli jste nažhavení na jeho zápas jako na boj tisíciletí a úplně jste zapomněli, co za sport jste právě přijali. McGregora neskutečně oceňuji za marketingové schopnosti i za jeho bojové umění. Už několik let studuji archetypy v reklamě a sám jsem s nimi dobyl světové povědomí o mé značce a o důležitosti rostliny konopí pro pacienty.
Jak budu v příštích letech komunikovat? To byla výzva.
V prvé řadě si musíte uvědomit, co svým projevem vlastně chcete získat. Nejdříve jsem zkoušel projev hodného a duchapřítomného začínajícího podnikatele, který chce ukázat lidem, že přišel se zcela zajímavou životně důležitou informací – že konopí léčí. Nikoho to ale nezajímalo. Copak může nějaký mladý chlapec, který hraje po večerech techno, někoho přes den léčit? Musel jsem rázně změnit komunikaci, která bude prorážet zábrany k legálnímu konopí. Musel jsem na sebe navléct něco jako “masku”, která mě bude v tomto odvětví nadále prezentovat a všichni budou vědět, jaké informace přináším. Věděl jsem, že začnu být v mnoha chvílích nenáviděný, ale tento pocit musíte přehlédnout. Nesmí vám stát v cestě k velkým cílům. Jak říkal jeden německý kancléř: „Nejprve se staňte neoblíbeným, teprve potom vás také budou brát vážně.“ Nejen výrok Konrada Adenauera ale i citát Steva Jobse je dalším ze zajímavých poznatků, které, když pochopíte hned na začátku, vám budou třeba k prospěchu a pomohou k úspěchu. Steve říkal: „Nepotřebuji, aby mě měli rádi, potřebuji z nich dostat to nejlepší.“
Pane Stablo, omlouváme se, ale musíme Vás blokovat, sdílíte nevhodný obsah. Slovo konopí není legální na našich platformách. Víme, že děláte dobrou práci a možná bude vhodná za pár let, ale nyní se omlouváme, nemáme už pro Vás co udělat, vypadněte.
Možná si to mnozí neuvědomují, ale například já osobně nemohu legální cestou na sociálních médiích inzerovat konopný business ani žádný produkt z něj. Nemohu zaplatit reklamní sdělení téměř nikde, kde mají oči roboti google nebo facebook. Nemohu podporovat výsledky vědy jako třeba Elon Musk a nemohu tak mířit na investory jako on s automobilem Tesla. Co mě mrzí nejvíce, že nemohu sdílet pravdu o tom, jak konopí vyléčilo rakovinu nebo epilepsii. Byl jsem za sdílení informací o konopí tolikrát zablokován a diskriminován, že se divím, že nemám pod profilovou fotkou nápis „Dávejte si pozor, často diskvalifikovaný člověk, který nevyhovuje společenským systémům po celém světě.“ Například facebook nás ani nevyhledá, protože máme v názvu firmy slovo cannabis. Je to k smíchu. Kanada legalizuje medikální konopí a já nemohu podporovat konvenční, které neobsahuje THC. Musím tedy organicky a složitě tvořit propagaci o konopí na sociálních sítích a lidé o ní musí mluvit a sdílet ji. Do toho musím být aktivní s PR týmem a odpovídat téměř denně na otázky novinářů, zákazníků a zvědavých lidí. Nicméně je důležité odpovídat všem a věnovat jim alespoň trochu svého času.
Můžete být lyžaři a mít rádi snowboard? Kdysi byste byli za blázny a dělali by si z vás na sjezdovce legraci. Dnes je vše jinak, lyžujeme a snowboardujeme společně.
Možná, že vidíte mou rozdílnou komunikaci v tisku a na sociálních sítích a divíte se tomu. Chápu. Obě větve marketingu jsou provázány a jsou důležité a obě mají stejný cíl – zaměřit se na sledující a dodat jim obsah, který chtějí pozorovat, a to nejlépe denně, hned po probuzení. Pak je doprovázet během celého dne až do doby, kdy řeknou svým sociálním sítím dobrou noc. Myslím si, že v dnešní době se usíná s těmito sítěmi stále více. Paní, která se o mně dozví v časopisu Chvilka pro tebe, mě nebude hledat na facebooku v sekci dj a to stejné platí mezi mladými bloggery a jejich diváky. V podstatě se někdy svým příspěvkům směju a říkám si: „Tohle už je moc, ale funguje to.“ Zahrát někdy arogantního grázla je umění. Hlavně vydržet ten hate, který následuje. Ani netušíte, jaké dva těžké obory jsem si pro komunikaci vybral a co mají sdělit lidem, pokud jste je nestudovali. Jsem zároveň dj a to znamená, že musím nějak komunikovat i v této branži. Mám toho opravdu dost, přiznám se, že jsem někdy vyčerpaný, ale stále mě to baví a naplňuje. Na celé té práci mě nejvíce těší to, že dnes na to vše nejsem sám a lidé mi s některými profily pomáhají. Budete se divit, ale nejlépe mi k propagaci konopí a vegan životní filozofii funguje role grázla a zároveň objevitele. Tyto archetypy jsou v historii rozvoje úspěšných značek asi nejsilnější. Coco Chanel nebo třeba Steve Jobs, který by si před vámi dal nohy na stůl, pochopili kouzlo tohoto vystupování.
Rozhodl jsem se sdílet informace o konopí pomocí něžné a nenásilné propagandy a tehdy jsem zjistil, že nikdo neposlouchá.
Jak jsem již psal, když jsem do konopného businessu vstupoval, zkoušel jsem být opravdu hodný a milý, ale nic to nepřineslo. Pomoc lidem, zisk ani pozornost. Ani pěkné oči mé přítelkyně nepomohly a my hledali správnou komunikaci a jak ji vést systematicky. Tu jsme nakonec našli.
Drzý Stabla posedlý vyřešit vše v poměrně krátkém čase, zapůsobit na hezké ženy, aby ho sledovaly a následně ovlivňovat jejich sociální sítě konopím a informacemi o něm. Zasáhnout kreativní skupinu vyrůstajících lidí, která poslouchá rap, prostě nevynechat nic (možná si pamatujete, že jsem byl 5 nebo více let koncertní dj Huga Toxxxe).
Zkrátka jsem začal vytvářet panáka, který je úspěšný a nemusí mít vysoké školy a certifikáty na dokonalost. To bylo ono. Materiální svět, úspěch a mít v podstatě vše za slušnou, poctivou práci a prořízlou pusu. Dnes jsem se od jedné ženy dozvěděl, že když jsem naštvaný, tak jí připomínám nějakého jezdce z filmu Kurýr a začala se smát a pokřikovat: „Naštvi se, prosím ukaž, jak jsi naštvaný, ukaž!“ Tak se vlastně přiznala, že mě chce vidět se vztekat, protože v normálním světě se jen pořád směju a hulím trávu a to jí leze na nervy. Přišlo mi to opravdu k smíchu, ale napadlo mě, že tak, jak to má ona, to má asi i mnoho mých sledujících a věřím, že někteří mě sledují jen kvůli tomu vzteklému charakteru. Na instagramu mě sledují přední české bloggerky z oblasti fashion a lifestyle, významní lidé, kteří jsou v dnešní době něčím výjimeční, lidé z každého koutu naší planety.
@anetavignerova
Přiznám se, že mě povzbuzuje, když mé příspěvky baví Jana Gemrota a další pražské umělce. Jsou mezi nimi i úspěšní čeští podnikatelé. Mnoho lidí má rádo hajzlíka, který se opravdu nebojí a řve. Mnozí mi napsali, že mé drzé příběhy je inspirují k tvorbě a že díky mému kontroverznímu stylu chování je motivuji mít všechno doslova někde a jít si za svým snem. Denně mi přicházejí motivační zprávy, že někomu pomáhám buď v konopném, veganském nebo profesním světě, a že mi děkuje. Občas, když přijdu s přítelkyní do restaurace a označím na instagramu, že tam sedíme, tak neplatím účet a ještě mi přinesou dezert a láhev vína. Samozřejmě to nedělám proto, abych dostal jídlo zadarmo, ale proto, že mi tam chutná. Nedávno jsem dokonce neplatil ani za hotel. Je veselé uvědomit si, že nějaký příběh na instagramu, který jsem vypustil jen tak a neměl vlastně hlubší reklamní smysl, mi zaplatil skvělý oběd a večer s hezkou ženou. Prostě to funguje a když něco funguje, tak to není třeba měnit. Osobně se přiznám, že bych raději sdílel fotky se svou ženou, jak je nám super, když jsme někde sami, ale nejde to. Mí sledovatelé sledují příběhy tohoto typu u jiných influencerů, mně tato role nepřísluší, nebo aspoň ne nyní.
Hádka kvůli ženě, která se do mě nechtíc zakoukala. Tím to vše začalo.
Bylo mi asi dvacet let, když jsem zjistil, že jeden souboj mezi mnou a kamarádem sledovalo na sociální síti celé sídliště. Boj se sice nikdy neuskutečnil, protože ten hoch nebyl dravý muž, ale mně celá situace přišla jako něco úžasného, co následně vytvořilo osobu Jiřího Stably, kterého dnes na sociálních sítích sledují tisíce lidí. Všichni se mě ptali, jak náš fight dopadl, kde jsou videa, nebo proč zápas neproběhl. Nechápal jsem to. Už v sedmnácti letech jsem totiž tvořil marketing jedné větší firmě, která potřebovala pro všechny věkové skupiny sdělení a tohle by se jí hodilo. Pracoval jsem tehdy i pro řadu zajímavých firem jako kreativní člověk, který má talent prosadit cokoliv, čemu věří, ale tento zážitek se mi vryl do hlavy. Studoval jsem a zdokonaloval své působení na sociálních sítích s tímto archetypem. Mnoho tisíc lidí si mě odebralo z facebooku, když jsem řekl, že se nechci bavit s nikým, kdo jí maso. Samozřejmě jsem věděl, co bude následovat, ale věřte mi, že po tomto výroku začalo mnoho lidí maso zkoumat. Studoval jsem reklamu na základní škole a dostával brigády, kde jsem psal. Dělám to dodnes, takže vím, co chtějí lidé slyšet a jak jim to s láskou sdělit. Ale umím to i jinak. Zrovna včera jsem odeslal povídání o značce, kterou mnozí ze čtenářů znají. Je to významná značka a její majitelé si u mě objednali práci, abych zlepšil jejich korporátní identitu a navedl je na lepší komunikaci. Vůbec nevěděli, že mám instagram, zkrátka věřili těm, kteří mě znají. A ti mě znají ze sociálních sítí. Mám tisíce tiskových zpráv, které nikdy nevyšly. Psaní je má droga, to si muselo mnoho lidí všimnout. Tím, že jsem nově začal psát svůj blog, vám sděluji něco, co jsem vlastně nikdy nijak nešířil, ale teď se to asi bude hodit. Točí se kolem mě obchodní společnosti, které dostaly od svých fanoušků miliardy korun, aby rozvinuly konopný business, a mně asi patří o mých nástrojích a archetypech v marketingu mluvit otevřeně. Pokud bych to neudělal, tak je dost možné, že by mé záměrné kampaně zneužívali ke svému zisku nepřátelé.
Má smysl používat příběhy nebo-li archetypy?
Zde bych si v obrázku níže dovolil sdílet nejdůležitější archetypy, které využívaly značky jako Marlboro, Red Bull, Nike nebo Coca Cola. V podstatě nedělám nic jiného než to, co tyto značky podporují odjakživa, akorát to v mnoha případech nevnímáme, protože jejich sdělení nestudujeme do detailu. Například v rap komunitě, kde se mezi sebou interpreti nenávistně urážejí, se sypou miliardy dolarů ročně a investují zde značky, které všichni dobře známe a máme je doma. Proč to dělají, ukazují drahé vozy a luxusní šampaňské s hezkými ženami a zlobivým chlapcem, na to už si odpovězte sami, ale já vám řeknu jednu zajímavost:
Archetypy úspěšných značek:
Pečovatel
Jeden z nás
Psanec
Vládce
Objevitel/ hledač
Hrdina
Tvůrce
Rebel
@evinator, moje nejoblíbenější bloggérka
Už jste někdy slyšeli, že pěkná holka si začala s tím největším grázlem a že to tak je vždy? Ano, máte pravdu, je to neštěstí. Tedy jak pro koho. A víte, co je ještě větší pravda? Hezké ženy sledují ženy, které by chtěly být jako ony a co je důležité, sledují je i muži, kteří by je chtěli mít jako své panenky. To znamená, že jedna hezká Barbie ovlivní všechny malé holčičky, aby se jí chtěly stát. Ale aby to celé dávalo smysl, musí vědět, kdo je Ken a co si Barbie myslí.
Děkuji za váš čas a klidně mi napište, pokud chcete znát něco konkrétního z mého světa. Jsem rád, že jste se dostali až sem, protože jde vidět, že jsem to nedělal zbytečně. I kdyby můj blog měl změnit jen jediného člověka, který se díky němu dostane na svou cestu, tak mělo smysl jej psát.
Jiří Stabla
Tip na knihu?
