Ráno jsem se probudil a první, co mě napadlo, bylo, že bych měl připravit nějakou soutěž o konopné výrobky na www.konopne-lekarny.cz nebo si vzít knížku o rostlinném klenotu cannabis a jen si v ní pročítat a podtrhovat důležité informace. Taky mě dnes motivuje sledovat svět a sociální sítě, kde si budou uživatelé konopí v karanténě užívat svého zeleného klenotu, hlavně pak ve 4:20. Přiznám se, že se těším i na to, s jakou zajímavou rouškovou session dnes podpoří na svých sociálních sítích diváky a hlavně konopí. Já si dal na zeď facebooku fotku z dánské Christianie. Mnoho lidí mi píše, jestli bych jim mohl říct, jak jsem s konopím a svou “slavnou konopnou invazí” začal a co se vlastně tehdy stalo, že se mi to povedlo. Dnes o mně noviny píšou, že jsem zakladatel konopného trhu, a mnohé zajímá proč. Dobře, odhalím zase trochu svého života a něco napíšu, hlavně pro mé následovníky a fanoušky, kteří rádi čtou můj blog. Je pravda, že v mé knize, která už je téměř dopsaná, se celá story popíše důkladněji, ale aspoň něco málo k tomuto tématu dnes napíšu. Dnešní den se to zkrátka hodí, tak jdeme na to.

Setkání, které mění životní cestu

Před třinácti lety jsem se setkal s člověkem, který vyráběl konopné masti, prodával je v poklidném režimu svým kamarádům a když se dařilo, tak i menším obchůdkům, které měly rády moderní produkty a přírodní filozofii. Byl jsem v té době velmi zaujatý byznysem, četl jsem motivační knihy o úspěšných mužích, kterým se povedlo prorazit ve světě, a chtěl jsem také něco dokázat. Doslova jsem hořel po úspěchu. Pamatuju si přesně ten pocit, kdy jsem chtěl dokázat své přítelkyni i jejímu otci, že nejsem pouze darebák, který se po večerech mlátí v havířovských hospodách nebo po nocích pouští muziku na Stodolní a ráno, kdy ona sama odchází do školy a její otec, známý havířovský novinář, do práce, se vrací za světla domů. Má bývalá přítelkyně Hanka měla tehdy sedmnáct let a studovala poslední ročník obchodní akademie. Pamatuju si ten den, jako by to bylo včera. Od Milana Romsiho, člověka, který mě seznámil s mastičkami z konopí, jsme dostali první konopnou mast se zeleným křížkem. Byl to moment, který nikdy nezapomenete hlavně proto, že jsem ani ve snu netušil, že změní mou cestu a celý můj život. Bývalá přítelkyně se díky této masti zbavila kožního defektu, takže svůj slib, který jsem před Milanem vyslovil, že pokud jí konopná mast opravdu vyléčí mini ekzém, budu pro konopí do konce života sloužit, jsem vzal chlapsky a začal pro konopí pracovat. Bylo to přesně od momentu, kdy jsem z koupelny slyšel: “Zlato, ono to opravdu zmizelo.” Ano, za pouhých pár hodin jsme slavili fakt, že flíček, který Hanku obtěžoval, přes noc zmizel a oba jsme viděli novou naději pro nemocné lidi a zejména pro konopí, které mělo zkaženou pověst. Pár mastí jsem si koupil, abych podpořil konopí a Milana, a začal jsem po nocích studovat knihy a články, které tehdy byly dostupné. Pak přišla nabídka odstěhovat se do Prahy.

První prodeje konopné masti a stěhování do Prahy

Nejdříve jsem začal svým kamarádům referovat, co se nám přihodilo s konopím a ekzémem. Všichni koukali, že mastička s výtažkem celé rostliny konopí Hance ekzém za noc úplně vyléčila. Ano, full spectrum kanabinoidů mi navždy otevřelo oči i mou životní cestu úspěšného muže a u Hanky cestu úspěšné ženy. Tím, že jsem kdysi pracoval pro Just (švýcarská kosmetická značka), jsem uměl o kosmetice celkem pěkně hovořit. Díky djingu a živým výstupům v rádiích mi nedělalo žádný problém prezentovat a hovořit před více lidmi, navíc o kvalitách produktů, které nabízím. Většina z těch lidí měla názor, že konopí je nebezpečné a měli bychom se na to vykašlat. Nebezpečné to rozhodně bylo, mnohem více, než jsem si tehdy uvědomoval. Ale zastavte dvojici mladých lidí, kteří by pro pravdu zemřeli, a ještě k tomu pro pravdu o rostlině, kterou celý zničený svět, zkažený materiálními závislostmi, zatracuje. Začali jsme vytvářet plán, co by bylo nejlepší v našem životě změnit, a naskytla se nám možnost odstěhovat se za prací do Prahy. Bylo to hned po dokončení obchodní školy, kterou Hanka studovala. Kamarád mi řekl, že má skvělý produkt IZIP a že by potřeboval pomoci ho nabízet klientům pojišťovny VZP, a že za každou smlouvu dostaneme 50,- Kč. Takže pokud tušíte, že jsme se odstěhovali do Prahy a tam začali klepat na byty a nabízet IZIP, tak tušíte správně. Hanka samozřejmě tehdy takovou práci dělat nechtěla a ani já jsem to neviděl dobře a vnitřně se bál. Báli jsme se, co nás v Praze potká, když budeme lidem zvonit a klepat u dveří, ale musím teď s úsměvem podotknout, že to bylo to nejlepší a nejhezčí období, co jsem za život v obchodní sféře mohl zažít. Byla to praxe, které si moc vážím. Je pravda, že nás lidé, kterým jsme u dveří zazvonili, nenáviděli, ale byli i takoví, kteří nás milovali a podporovali. Někteří z nich nám dodnes píší a podporují nás. Jednou jsme dokonce naším zvonkem vysvobodili pána, který se šel právě oběsit! Dnes má novou rodinu a pozval nás na svatbu. Téměř všichni, včetně mého knižního učitele Ziga Ziglara, takto jako podomní prodejci začali, a tak jsem to prostě přijal a klepali jsme a zvonili, co to šlo. Během těch několika týdnů jsme si tak tak našetřili aspoň na nájem. Bylo to hrozné období bez peněz. Tehdy jsme ještě konzumovali maso a pamatuju si dny, kdy jsem nosil Hance jídlo a lhal jí, že jsem jedl v restauraci, než připravili její pochoutku. Taky si pamatuju, jak ho jedla a já musel odejít, abych necítil vůni rýže a dobře propečeného masa. Hanka měla v té době ráda kachnu s rýží a ta provoněla celý byt, přesněji naši malou garsonku ve věži na Spartakiádní ulici na Praze 7. Uplynulo třináct let a já pořád cítím tu vůni. Je to zvláštní pocit, ale i po těch letech mě to motivuje. Silné období pro mentální růst nám pomohlo, takže jsem se rozhodl vzít masti na komisní prodej a začít s nimi více pracovat. Tehdy jsem nevěděl, jak v cizím prostředí prodávat, nevěděl jsem, komu je nabídnout. První zásah přišel v bistru Kuřátko, které bylo otevřeno nonstop a prodávalo se tam grilované kuře a potraviny.

Praha 7, místo, které pro konopí pracovalo tehdy nejvíce

Když jsem si šel koupit filtry, abych si mohl ubalit svůj konopný květ, tak mě napadlo, že bych mohl udělat nějakou kličku a začít hovořit s pokladní. Když jsem přišel na řadu, udělal jsem ze sebe mini tele a zeptal se, co je to absinth. Samozřejmě jsem to věděl, ale musel jsem nějak začít. Paní mi odvětila: „Odkud jste, že nevíte, co je absinth?“ Na to jsem zahrál zaujatý postoj a řekl: „Jsem z místa, kde mají něco, co zase v Praze nemáte vy.“ Zasmála se. Byla to paní z Ruska, která mi změnila život: „To by nás tady všechny zajímalo, co v Praze není?“ A tak se usmívám a říkám: „Léčíme konopím.“ Ani byste netušili, jaký zájem to vyvolalo, a má první prodejní zkušenost s konopnými mastmi začala. Tehdy jsem prodal mastičky za mnoho tisíc korun na popáleniny od grilu a během chvilky jsme konečně měli i na jídlo. Hance jsem koupil kachnu, sedl si k počítači a učil se vše, co o konopí šlo najít. Mé jméno na Praze 7 postupně díky Kuřátku rostlo, našetřili jsme si peníze a otevřeli si první stánek v Krči v Novodvorské Plaze. Tam to celé opravdu začalo. Všechny naše úspory jsme věnovali Krči, abychom se tam postavili s prezentačním stánkem před pokladny Tesca a čekali, že vyděláme majlant a zároveň pomůžeme lidem. To se nakonec nestalo a my téměř všechny peníze utratili za nájemní prostory v Plaze. Poslední den našeho nájmu k nám přišla plnoštíhlá paní romského původu. Zeptala se mě: „A pane, na co to je ty mastičky?“ Vzpomněl jsem si na slova Napoleona Hilla, který říkal, že všechny zákazníky máte obsloužit tak, jako byste obsluhovali velké a movité lidi, a tak jsem spustil několika minutovou prezentaci, kterou jsem se během toho týdne v Krči naučil. Pak náhle paní vyhrnula rukávy na rukou, které byly tak popraskané, že to vypadalo, že začnou krvácet, a zeptala se: „A pane, pomůže to i na tohle?“ Řekl jsem jí, že možná ano, a že to ale neumím zaručit, a tak se zeptala: „Dobře, a kolik to stojí pane?“ Řekl jsem jí, že 250 Kč. Těma nejsmutnějšíma očima se na nás podívala, poděkovala a odešla. I když jsme opět neměli na jídlo, na nájem a na zboží, které jsme museli zaplatit, podíval jsem se na Hanku a řekl jí: „Vyděláme si těch 250 Kč za život ještě mnohokrát, že? Pojďme té paní tu mastičku darovat.“ Hanka souhlasila a já se rozběhl do Tesca, kde paní nakupovala. Přiběhl jsem za ní a říkám: „Tady máte od nás dárek a ať vám slouží a pomáhá.“ Když jsem jí tu mast podal a ona na mě nevěřícně koukala, začal mi v kapse zvonit telefon. Možná by někdo mohl říct, že to, co teď popíšu, byla náhoda, ale já na náhody nevěřím. Vytáhl jsem telefon z kapsy a co osud nechtěl, volal mi člověk, který mi oznámil, že se rozhodl a postaví se mnou e-shop na konopí. Takže pokud mám odtajňovat své začátky na konopné scéně, tak se rovnou zde, ve svém blogu přiznávám, že čin, který nás v nejhorších hodinách života přenesl přes materiální svět, nám pomohl tu energii přenést na úrodnější půdu a my to konečně šli všem dokázat. Ve své knize odhalím zbytek a více se rozepíšu, abych nepředbíhal. Nicméně stále čekám na zlom, kdy značku Carun, kterou mi ukradli, budu opět ovládat a celou její historii vizuálně předkládat veřejnému mínění a vytvářet tak velmi důležité případové studie. Vám všem, kteří jste ty roky se mnou nebo jste na mou práci narazili až nyní, rád vzkážu: jít krok za krokem není nic složitého. Pokud chcete být úspěšní, zjistěte si vše o svých produktech, pak to přeberte od plevelu a zasaďte semínka do úrodné půdy mozků celé společnosti. Vybudovali jsme obrovskou společnost a značku a dokázali česká i světová média přemluvit, aby začala psát o konopí fakta, která už nikdo nezapomene. Povedlo se! Věřím, že každý má svůj úkol, který má svým bytím nakonec “Stvořiteli” odevzdat a cítím, že se nám to povedlo. Nakonec náš příběh díky Janovi Williamovi Drnkovi po deseti úspěšných letech končí. Willda byl ten člověk, který nás s bývalým politikem ve zdravotnictví o společnost připravil. Už to asi i přebolelo a začínají nové a tentokrát mnohem lepší možnosti. A my se aspoň naučili nevěřit líbeznému hlásku podvodníků, kteří číhají okolo úspěšných lidí a chtějí je obelstít.

PS: A pamatujte, že když vypnete televizi a začnete se svým protějškem makat na rodinném podniku, mnohem dříve se vám to povede a budete svobodní a naplnění. A taky, když vám budou říkat, že jste blázni, berte to jako lichotku, protože nejste normální jako všichni ti, co neuspěli.

Zdar a sílu, kamarádi, a pamatujte si na 4:20. To je v dnešní den důležitý moment!

Jiří Stabla